Doprava

Nový Zéland je velmi rozsáhlý, rozlohou zabírá skoro 4 České republiky a přitom zde žijí pouhé 4 milióny obyvatel. Logicky z toho vyplývá, že budete muset překonávat velké vzdálenosti. Lidé byli zvyklí na levný benzín, tak základní a skoro jediný použitelný dopravní prostředek je auto. S rostoucími cenami benzinu jsou Novozélanďané trošku nešťastní. I tak je ale benzin výrazně levnější než u nás (cca 20 Kč).

Z historických důvodů se na Novém Zélandu jezdí vlevo. Dopravní značení bere v potaz, že po silnicích jezdí mnoho turistů a všude se vyskytují kruhové objezdy, šipky značící správný pruh a další pomůcky.

Všechny cesty (s výjimkou pár horských) jsou ve výborném stavu. Díru na vozovce byste hledali marně. Kvalita vozovky je také ovlivněna mírnými zimami, kdy teplota moc neklesá pod bod mrazu.

I přes to, že autem jezdí všichni, všude a pořád, je provoz plynulý a řídký. Napomáhají tomu i rychlostní limity. Padesátka ve městě je standardní, ale dává se opravdu jenom tam, kde to je nutné. Řadu obcí projedete stovkou, která jinak platí mimo obec. Nic jako dálnice nečekejte, místní highway jsou u nás rychlostní silnice.

Samotnou kapitolou jsou mosty, drtivá většina jich jsou jednosměrné. Při výstavbě se šetřilo a tak ze stovky budete často brzdit před jednosměrným mostem. Do budoucna s rostoucím provozem trošku nelogický krok.

Cesty se vinou různorodým terénem, takže nebudete stačit kroutit hlavou po krásách, které budete při jízdě míjet. Vyhlídky jsou časté a vybudované na krásných a dechberoucích místech.

Auto

Půjčení auta

My jsme si půjčili na cestování van, konkrétně od firmy Spaceships jejich nejnižší model, který byl pro 3 lidi tak akorát. Šlo o nějaký model Toyoty. Vše bylo chytře vymyšleno a i když měl van opravdu hodně naježděno, šlapal jak hodinky.

Za své peníze jsme dostali kompletně vybavený van, se kterým jsme neměli nikdy žádné potíže.  Pronajali jsme si nejmenší možný van se sedačkami pro čtyři osoby a s lůžkem pro dvě, ale přesto že jsme byli tři, v pohodě jsme se tu vyspali, i když to bylo těsné.

V základní výbavě jsme měli:

  • nádobu na 20 litrů vody
  • druhá baterie, ze které jsou napájeny spotřebiče
  • malá lednička
  • lůžko pro dvě, s matračkami, velkou peřinou, dvěma polštáři a přehozem
  • plynový vařič se dvěma plotýnkami a plynová bomba (středně velká)
  • kompletní vybavení polní kuchyně (nějaké ty hrnce, lžičky, prkýnka, prostě vše, na co si vzpomenete, dokonce i otvírák)
  • DVD přehrávač a dva filmy, které jste si mohl na určených místech vyměnit za jiné
  • úložný prostor byl prakticky pod celým lůžkem

Van byl vybavený dvěma bateriemi. Jedna pro provoz auta a druhá pro provoz elektrospotřebičů (lednička, DVD přehrávač). Při jízdě se dobíjely obě. Kapacita druhé baterie byla tak na 6 hodin provozu ledničky.

Pokud jste ještě nikdy nejezdili vlevo a trochu se toho bojíte, tak doporučuji automatickou převodovku. Máte o starost méně. Už tak budete pořád stírat, když budete chtít odbočovat. Reflexy jsou reflexy.

Jelikož jsme cestovali v září, tak jsme ještě chytli zimní ceny, které jsou výrazně nižší než letní. Asi trojnásobně, což je opravdu dost. V zimě také není problém s dostupností aut, v létě doporučuji si vše rezervovat.

V ceně bylo zahrnuto také základní pojištění se spoluúčastí 1500 dolarů, z kterého bylo ještě vyjmuto snad všechno, co by se vám s autem mohlo stát. Přesto jsme to riskli, protože plné pojištění bylo hrozně drahé. Nic se nám nestalo, takže, jak by se to řešilo, nevím. Na Novém Zélandu není povinné havarijní pojištění, tak si na to dávejte pozor.

Cestování vanem bylo opravdu pohodlné, ušetříte za ubytování, můžete přespat kdekoli, hodné parkoviště či odpočívadlo najdete vždy. A při zimních cenách to bylo opravdu levné (30 dolarů za den). V létě jsme sehnali nejlevnější van za 50 dolarů na den od společnosti Rental Car Village.

Dále vám na účtu zablokují cca 1500 NZD, které slouží na pokrytí vzniklých škod a případně uhrazení pokut, pokud by vám byla nějaká účtována a nebyla hrazena na místě. Blokace by měla být uvolněna měsíc po vrácení auta. Myslíme si však, že k zablokování peněz reálně nedošlo, protože o žádné takové transakci nebylo na našem účtu ani vidu ani slechu.

Vlastní auto

Pokud budete zůstávat na Novém Zélandu delší dobu, je lepší možností si auto zakoupit. Hodně lidí prodává a poptává auta, trh je tu docela živý. Centrem je především Auckland, kde většinou bude vaše cesta končit a začínat.

Cena se pohybuje od 1500 NZD až třeba po 3500 NZD za ojeté vany. Samozřejmě to může být i víc. Cena závisí na tom, zda kupujete van vybavený nebo prázdný, a na stáří vozu.

Velkým mínusem koupě vlastního auta je, že nevíte, v jakém je technickém stavu. Můžete tedy zůstat viset někde uprostřed pustiny bez signálu. Po zakoupení takového automobilu je tedy dobré si ho nechat zkontrolovat od odborníků. Takto to dělala většina lidí, které jsme potkali, v případě, že autům vůbec nerozuměli.

Naopak výhodou vlastního auta je, že pokud ho úplně nezrušíte, můžete ho na konci pobytu na Novém Zélandu opět prodat. A to klidně za tu samou cenu, jako jste ho koupili.

Všechny pokuty jsou vedené k autu, ne k řidiči. Takže je dobré si ověřit, zda je auto čisté, zda není kradené. Uděláte to na webu www.vir.co.nz. Služba stojí 30 NZD. Poté dostanete nějaký takovýto report.

Auto seženete na ulici, přes známého nebo si ho můžete koupit na burze. Jedna je hned v Aucklandu.  Jmenuje se Auckland city Car Fair a obchoduje se zde každou sobotu od 9 do 13. Auto zde koupíte i prodáte.

Co se týče pojištění, tak je povinné pojištění odpovědnosti za škodu, které se vztahuje na škodu, kterou způsobíte vy. Ještě se tu musí platit silniční daň. Pojištění vašeho vlastního vozu není povinné a je to i dost drahé a s vlastní spoluúčastí, jako to bylo v případě půjčení vanu.

Můžete využít pojištění od AA, které funguje tak, že z něj neuhradíte škodu, ale v případě poruchy vašeho auta pro vás a vaše auto kamkoliv přijedou.

Autobus

Na středně dlouhé jednorázové přesuny je ideálním prostředkem autobus. Dvě hlavní firmy, které provozují lokální autobusy, jsou Nakedbus a InterCity. Jezdí mezi všemi většími městy, většinou jedenkrát denně. Jízdenky se vyplatí si koupit dopředu, jsou pak výrazně levnější. Příklady cen:

  • cesta Auckland – Rotorua stála 20 dolarů, je to 245 km, lístek jsme si objednali cca tři týdny dopředu, pokud jsme si ho kupovali týden dopředu, bylo to jen o dolar dražší.
  • cesta Christchurch – Queenstown stála 30 dolarů a je to 493 km.
  • cesta Auckland – National Park (nejbližší vesnice u Tongarira), 322 km, lístek jsme kupovali za 34 dolarů tři týdny dopředu

Po cestě dělá autobus každou hodinu přestávku u nějakého Íčka, kde si můžete zajít na záchod či koupit kafe.

Jedinou nevýhodou těchto autobusů je, že nikdy nevíte, zda dojedete na čas nebo se zpožděním. Jednou se nám stalo a bylo to hned při naší první cestě, že jsme dojeli o hodinu a půl později a měnili během cesty autobus. Pak se nám již nikdy nic takového nestalo, ale lidé se tehdy vyjadřovali tak, že to není nic zvláštního. Naštěstí jsme již žádné výraznější zpoždění neměli.

Autobusové zastávky soukromých dopravců ve městě opravdu nenajdete, pokud přesně nevíte, kde jsou. Jsou to místa, která nejsou sice nijak zvlášť označena. Po koupi jízdenky vám ale dojde email, ve kterém najdete všechny podrobné informace o vaší cestě a kde přesně se nachází vaše nástupní zastávka. O zastávkách jsou informace i na stránkách dopravce.

Místní autobusy ve městech fungují jinak než v Čechách. Často je provozuje více firem a tak je v tom trochu zmatek. Platí se zásadně u řidiče, případně se můžete prokázat již zakoupeným lístkem. Jízdné je dost drahé, na denní ježdění to není.

Velkou překážkou pro cizince je také absence jmen u zastávek. Pod zastávkou se rozumí dopravní značka v zemi, někdy i s lavičkou a přístřeškem. Všechny zastávky jsou na znamení a vy tak musíte vědět, kdy přijde ta vaše. Jako cizinec skoro nemožné. Řidiči jsou ochotní a domluvte se s nimi dopředu, kam jedete a oni vás upozorní. Přesto tento systém nechápu.

Časy jsou uvedené pouze na pár zastávkách po cestě, zbytek záleží, kdy přijede, tak přijede.

Vlak

O vlaku vám mohu poskytnout nejméně informací, protože jsme jím nejeli ani jednou. Železniční síť tu není moc hustá a vlak nepatří k nejlevnějšímu způsobu dopravy, takže bych řekla, že turisty není příliš využívaná.

Trajekt

Trajekt je jediný způsob, jak můžete přepravit svoje auto z jednoho ostrova na druhý.  Vyjíždí z Wellingtonu a zaveze vás do Pictonu. Za převoz jsme celkově zaplatili 301 NZD (za van a tři osoby), přičemž jedna osoba stála 60 NZD a auto zbytek. Cesta trvá dvě hodiny a prý máte krásný výhled. My jsme jeli bohužel v noci, abychom ušetřili čas přes den. Lístek na trajekt si můžete koupit v informačním centru ve Wellingtonu. Trošku to houpe, tak pro slabé jedince prášky s sebou.

Letadlo

Nový Zéland má velmi dobrou vnitrostátní leteckou dopravu. Vnitrostátní letiště najdete v každém významnějším a větším městě.

Pro dlouhé přesuny je jasně nejlevnější a nejrychlejší zvolit letadlo. Vyplatí se to především při přesunu z jižního na severní ostrov a zpět. Ať už to bude z Aucklandu do Christchurche či pouze pár kilometrů přes vodu. Trajekt mezi ostrovy je předražený a levnější je letět. My měli auto a tam jsme ho museli použít. Zpátky jsme už letěli.

Rozhodně nelétejte z ani do Queenstownu. Lety jsou vždy výrazně dražší než z Christchurche. Mezi Queenstownem a Christchurchem zvolte autobus, je to sice celodenní výlet, ale za to nádhernou krajinou.

Nás stál let z Aucklandu do Christchurche 80 dolarů. Takže nás to i s dopravou do Christchurche stálo něco okolo 110 dolarů, protože tak 30 dolarů jsme dali za autobus. Vše jsme si objednávali týden dopředu.

Pro vyhledávání spojení se mi osvědčil WebJet, který porovnává všechny letecké společnosti, které na Novém Zélandu a v Austrálii létají.

Stopování

Berou! Stopování na Novém Zélandu jde samo. Já osobně mám jen jednu zkušenost, ale zato velice kladnou. Potkali jsme mnoho lidí, co si to zvolili za svůj způsob cestování. Většinou to byli lidé, kteří cestovali sami.

Problémem je, že k mnoha krásným místům vede pouze úzká, ne moc dobrá a málo frekventovaná silnice, takže před nástupem na trek musíte mít buď štěstí, že vás někdo sveze, nebo si to vyšlápnout. V tom případě se připravte na to, že to může být sakra dlouhá štreka a nudná po silnici. Další způsob jak to překonat je, že k začátkům treků jezdí i výletní autobusy. Jezdí z pravidla z nejbližší vesnice na začátek treku. Informace o těchto autobusech se pravděpodobně dozvíte v nějakém nejbližším Ičku nebo si je najdete na internetu.

Více není co dodat, pokud máte tento způsob dopravy rádi, tak se nebojte, je to země stopování přívětivá.

Pomohl vám web? Děkujeme za podporu!